Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 04.10.2016 13:40:17 

M U D r.   J a n a   B u d a ř o v á

Rodinné konstelace
 
 
Rodinné konstelace jsou sebepoznávací a hluboce transformující metodou, vycházející ze systemicko - fenomenologického přístupu. Umožňují názorně ukázat, pocítit a napravovat souvislosti a vztahy mezi členy rodiny, případně členy širších systémů.

Autorem této psychoterapeutické metody je Bert Hellinger. Narodil se v roce 1925 v katolické rodině v  Německu. V 10 letech nastoupil do katolické kláštěrní školy a později byl vysvěcen na kněze. V roce 1942 byl povolán do armády, bojoval na západní frontě a v roce 1945 byl dokonce zajat spojeneckými vojsky. 

Později působil 16 let jako misionář v Jižní Africe u domorodého kmene Zulu. Po této zkušenosti po 25 letech z církve vystoupil a vrátil se do Německa, kde se oženil a začal studovat různé terapeutické metody (analýza, gestalt terapie, skupinová terapie, rodinná terapie, hypnoterapie a další). Díky všem svým zkušenostem přistupoval k lidem hlavně jako k duchovním bytostem a na terapii se začal dívat ze systemického hlediska. Zjistil, že některé vzorce ve vztazích fungují napříč generacemi v celém rodinném systému

Bert Hellinger poukazuje na to, jak jsme na hluboké nevědomé úrovni vetkáni do své rodiny jako osudového společenství a jak na nás mohou působit vztahy k našim rodičům, sourozencům, prarodičům, strýcům a tetám. V rámci rodinných konstelací se Hellingerovi podařilo ukázat, že se podílíme na velké duši, která zahrnuje všechny rodinné příslušníky. Cítíme, jak milujeme své rodiče, sloužíme své rodině, často se nevědomě snažíme svým životem vyrovnat vinu a trápení rodičů nebo příbuzných z předchozích generací. Někdy jsme dokonce ochotni převzít místo člena rodiny, který tragicky zahynul nebo zemřel v dětském věku, nebo vyrovnávat závažné ztráty nebo činy našich rodičů. Díky tomu někdy lidé nežijí svůj vlastní život, ale cítí se odcizeni sami sobě, někteří mají dokonce nutkání svůj život ukončit. Hellinger na základě rodinných konstelací objasňuje existenci základního řádu, ve kterém se cítí dobře všichni rodinní příslušníci, a také ukazuje cesty, jak můžeme najít a zaujmout své odpovídající místo v rodině. Jedná se zde především o úctu k osudu ostatních členů rodiny, zejména rodičů a sourozenců. Kromě toho ukazuje cesty, jak podchytit potlačené smutky, které postihují často členy rodiny o generaci později. Propletence a osudy jiných rodinných příslušníků, i těch , kteří již zemřeli, se ozřejmují a mohou být řešeny úctou k těmto lidem. Úcta a láska v rodině nejsou pocity, ale zásadní postoje, ve většině případů nevědomé. Často se proto podstatně liší naše projevy názorů a mínění od našeho jednání, které je vedeno silou tohoto nevědomého postoje. Ve všech odkazech na možné nebo nutné změny našich postojů vůči rodičům, sourozencům nebo příbuzným Hellinger vždy zdůrazňuje, že naše sepětí s velkou duší je osudové a my jsme vydáni svému rodinnému osudu.

ZDROJ: Wikipedie, www.hellinger.com

TOPlist